Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Aktuální počasí

Počasí dnes:

14. 5. 2021

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť. Denní teploty 12 až 16°C. Noční teploty 9 až 5°C.

Navigace

Obsah

Hamry

Necelý kilometr od Pařížova po proudu řeky Doubravy leží samota Hamry. Když byly v roce 1816 založeny slévárny Josefem Janem Zvěřinou v Hedvikově (stála tam vysoká pec), byly zároveň postaveny dva vodní hamry na Doubravě. Původně prý stály pouze sloupy (pilíře) se střechou. V roce 1817 předal Josef Jan železárnu v Hedvikově (a zřejmě i hamry) svému bratru Václavu Zvěřinovi. Již v roce 1823 byly hamry prodány Martinu Svobodovi. Po měm vedl podnik jeho syn Václav a po Václavově smrti (1837) druhý syn František. V roce 1840 byly dostavěny zdi. Dalším majitelem hamru byl synovec posledních majitelů, opět Václav Svoboda. Po jeho smrti převzala podnik vdova a šest dětí. Podíly se dále dědily v příbuzenstvu a různě znovu spojovaly. Železárna v té době chátrala a bylo tedy povoleno vést závod nepříbuznému poručníkovi dětí Františku Svobodovi (shoda jmen). Roku 1890 koupil železárnu ing. Jan Stránecký. Tehdy byly ještě hamry opraveny.

Hamry jinak zvané kovárny, byly stavěny vždy při řekách i potocích, proto místo u Pařížova bylo pro tento objekt vhodné. Vodním kolem se poháněl vlastní hamr (hamry jinde), to je velké kladivo na dřevěné kládě. To se zvedalo a pádem z výše (1,5 m podle kroniky je zřejmě přehnané, obvykle to bývalo kolem 0,6 m) dopadalo na kovadlinu. Silné rány kladivem byly slyšet daleko do okolí. K vytápění sloužilo dřevěné uhlí z okolních lesů. V lesích v okolí Třemošnice se dobývala ruda (další ruda byla dovážena z jiných panství) a z ní se v Hedvikově (dnešní KOVOLIS HEDVIKOV a. s.) slévalo železo. To bylo koňským povozem dováženo k hamru. Zde hamerník s kovářem, kterého si přijednával k práci, dělali sekerky, ráfy, žehličky a jiné výrobky.

Pařížovské hamry v době svého rozkvětu (1827 – 1835) vyráběly radlice a želízka pro bohdanečského železníka Karla Podhajského. Ten je dodával kováři Václavu Veverkovi z Rybitví, který je montoval na pluhy "veverčata". Právě zde protínala řeku Doubravu stará cesta zvaná „Práchovská“ a bývalo zde asi živo. Dříve se pamětníci zmiňovali, že předchůdcem hamrů byl ještě starší mlýn. V letech 1892 – 1893 hamry zanikly. Pojmenování se však zachovalo až do dnešní doby. K zániku možná přispěly i rozsáhlé povodně na Doubravě v letech 1885 a 1888.

hamryhamry

Dnes jsou Hamry opuštěné místo. Stojí jen jedno původní stavení, druhé je přestavěno na chatu. Další tři chaty doplňují celé sídlo. Znatelný je vyschlý náhon, který se před  budovami rozdvojuje. V jeho ramenech je možno i dnes nalézt hrudky železa. Zajímavý je i počátek náhonu. Z jezu zbývají pouze základy na pravém břehu. Ty směřují přímo ke skále na druhé straně a zdá se, že bylo využito spáry ve skále, jako přírodního česla. Poblíž náhonu jsou základy další budovy, ze které dnes zbyl pouze přilehlý sklípek. Po staré cestě zůstaly jen hluboké úvozy.

MěÚ Třemošnice, LABUŤ Jiří, Třemušnice od Lichtenburků k současnosti, Ekopres s. r. o. 2004

kronikáři, Pamětní kniha obce Pařížov, 1939 -1960

Sdružení přátel Pardubického kraje [online]: http://www.kraj.iipardubice.cz/arch/1124723245-parizov-za-doby-meho-mladi.html